Jak se loví daňoví podvodníci: Zajímavé analytické metody, které používá daňová správa.
Zřejmě nikoho již dnes nepřekvapí, že co se týká digitalizace, je na tom finanční správa ze všech subjektů státní správy nejlépe a nejdál. Díky tomu má nejen poměrně dobrý přehled o podnikatelských subjektech a jejich aktivitách, ale také vynikající automatizované analytické nástroje.
1. Systémy na detekci anomálií a podvodů
Tyto systémy jsou navrženy tak, aby monitorovaly a analyzovaly finanční transakce i firemní data a identifikovaly neobvyklé vzorce. Například pokud nějaká firma náhle začne vykazovat neobvykle vysoké výnosy z jedné oblasti, systém to zaznamená. Používá se zde řada statistických metod, včetně regresních analýz a různých statistických testů, které porovnávají data s normami v oboru a odhalují odchylky.
2. Benfordův zákon
Benfordův zákon je fascinující statistický nástroj, který stát používá například k detekci manipulace s účetními daty (ale nejen tam). Tento zákon říká, že v mnoha přirozeně se vyskytujících datových souborech, například zde v účetních záznamech, se číslice v pořadí čísel nevyskytují rovnoměrně. Číslo 1 by mělo být první číslicí přibližně v 31 % případů, zatímco číslo 9 jen v cca 4,5 % případů. Pokud tedy vaše účetnictví obsahuje podezřele mnoho čísel začínajících na 9, systém to bude považovat za červenou vlajku.
3. Analytické platformy pro zpracování velkých dat
Správce daně má přístup k velkým datovým sadám, které analyzuje pomocí pokročilých analytických nástrojů. Tyto platformy dokážou zpracovávat obrovské množství dat a identifikovat neobvyklé vzorce. Srovnáváním údajů z různých zdrojů a odvětví lze rychle odhalit nesrovnalosti, které by mohly ukazovat na problémy s účetnictvím.
4. Strojové učení a umělá inteligence
Technologie strojového učení a umělé inteligence (AI) proniká intenzivně i do správy daní. Inteligentní nástroje umožňují správci daně nejen analyzovat velké objemy transakcí, ale také neustále zpřesňovat výsledky analýz. Tyto systémy se totiž neustále zlepšují (učí) a mohou identifikovat složitá schémata manipulace, která by snadno mohla projít bez povšimnutí lidskými kontrolami.
5. Rizikové skórování
Rizikové skórování je metoda, kterou daňová správa používá k tomu, aby každé transakci přiřadila určité skóre na základě její pravděpodobnosti. Transakce s vysokým skóre jsou pak vyhodnoceny jako podezřelé a jsou podrobeny dalšímu zkoumání. Tento přístup umožňuje správcům daně efektivněji využívat své zdroje a zaměřit se na transakce, které skutečně vyžadují pozornost.
Berní úředníci samozřejmě mají v zásobě i další, více či méně sofistikované nástroje. Stále jsou to ale úředníci a výše uvedené nástroje slouží správě daní pouze tolik, jak efektivně je dokážou využívat. Příznivci kreativního účetnictví holdují „naštěstí,“ já dodávám: „zatím.“